Rozmístění silových zásuvek

Domovní zásuvky se montují především do instalačních zón vedoucích ve výšce asi 30cm nad hotovou podlahou. Ovšem u pracovních ploch v kuchyních, domácích dílnách, pracovnách a podobných místnostech jsou zásuvky v zóně v rozmezí od 0,9 do 1,2m nad podlahou.

Při návrhu jsou určitou pomůckou počty zásuvek (tedy nikoliv zásuvkových vývodů), udávané v normách pro jednotlivé místnosti jako počty minimální. Tyto počty jsou však při obsazení spotřebiči dnešní doby naprosto nedostačující!

Pro každou místnost jsme schopni spočítat, jaké elektrické předměty budeme potřebovat připojit a tedy i jaký minimální počet zásuvek bychom měli nainstalovat. Ovšem někdy může být problematické stanovit právě tuto skutečnou potřebu a navíc ještě optimální rozmístění zásuvek.

Uveďme příklad stanovení počtu zásuvek v místnosti, v obytných objektech považované za nejnáročnější z hlediska potřeb připojování spotřebičů. Takovou místností je kuchyně, resp. její pracovní část, tedy prostor v okolí pracovní kuchyňské plochy. Počty zásuvek (popř. i samostatně jištěných obvodů) se musí odvodit od předpokládaného vybavení.

Zásuvka pro chladničku, popř. i samostatnou mrazničku, by z praktických důvodů měla být jištěna samostatně. Jinak se totiž může stát, že pokud z nějaké příčiny vybaví jistič (nebo proudový chránič) ve společném zásuvkovém obvodu pro ostatní zásuvky kuchyňské linky a pokud nebude po delší dobu nikdo přítomen, uložené potraviny by se mohly zkazit.

Další samostatně jištěné zásuvky budou pro průtokový ohřívač vody ke dřezu, pro myčku nádobí, pro mikrovlnnou troubu a pro elektrický sporák. Bude-li součástí kuchyňské linky i některý další výkonově náročnější spotřebič, musí být rovněž umožněno jeho připojení k samostatně jištěné zásuvce. Všechny již uvedené zásuvky budou trvale obsazeny zasunutými vidlicemi zmíněných spotřebičů. Teprve další samostatně jištěný zásuvkový obvod, určený pro připojování běžných kuchyňských strojků, již musí být vybaven větším počtem zásuvek. Je tomu tak proto, že mnohé kuchyňské strojky bývají rovněž trvale připojeny, s ohledem na jejich časté používání. Mezi ně patří obvykle kávovar, elektrický kráječ, opékač topinek, varná konvice, elektrická pánev. Poměrně časté je i použití některých dalších drobných elektrických spotřebičů (mixérů, šlehačů, fritéz atd.). Vždy je pohodlnější zasunout vidlici do neobsazené zásuvky, než vypínat některý z připojených strojků, který navíc může být v provozu i během činnosti jiných spotřebičů. Z toho vyplývá, že zdaleka nebude přehnaný počet nejméně osmi zásuvek v tomto dalším zásuvkovém obvodu.

S ohledem na potřebný počet připojení bude pracovní plocha v kuchyni vybavena několika vícenásobnými rámečky, vždy s několika zásuvkami. Další součástí vybavení této pracovní plochy bývají svítidla pracovního osvětlení a také odsavač pachů a par. Z estetického hlediska bude vhodné ukládat spínače pro jejich ovládání do společných rámečků, nejlépe v samostatných spínačových kombinacích. Není ale nutné zásadně se vyhýbat jejich ukládání společně např. se zásuvkami pro občasné použití méně energeticky náročných spotřebičů.

Nepočítáte-li s centrálním vysavačem prachu, je vhodné pamatovat ve většině místností i na optimální umístění zásuvek pro vysavač. Místem, zpravidla neobestavěným nábytkem, bývá prostor u dveří. Nejvhodnějším místem pro tuto zásuvku je samostatně namontovaná zásuvka nebo svislá vícenásobná kombinace v zásuvkové zóně asi 30cm nad podlahou, svisle pod spínači u vstupních dveří. Opomineme-li takto umístit alespoň jednu zásuvku, snadno se může stát, že vysavač není kam připojit, protože ostatní zásuvky jsou obsazené vidlicemi přívodů ke spotřebičům nebo jsou obestavěné nábytkem.

Při montáži několika zásuvek ve společném vodorovném nebo svislém rámečku je nepřípustné propojovat ochranný (žluto/zelený) a střední (světle modrý) vodič stejně, jako kdekoli jinde ve vnitřní elektrické instalaci za hlavním rozváděčem. Od vstupu do objektu musí být ochranný vodič veden samostatně.

Správné je odbočení z vedení v daném zásuvkovém obvodu vždy ke skupině zásuvek ve společném rámečku a jejich následné vzájemné propojení. Má to význam pro zvýšení spolehlivosti zapojení celého zásuvkového okruhu - v sérii je nižší počet svorek, které mohou být zdrojem přechodových odporů při nedostatečném dotažení šroubů. Dnes se ovšem pro účely odbočování vedení stále častěji používají spolehlivější bezšroubové svorky, u nichž montáž nezávisí na lidském faktoru. Při nesprávném postupu, kdy od přívodu k jedné zásuvce postupně zapojíme zásuvky další a teprve z poslední zásuvky ve společném rámečku pokračujeme k další skupině zásuvek, zavádíme do instalace poněkud menší spolehlivost systému (příliš mnoho svorek v sérii jakožto potencionálních zdrojů poruch). Především ale znesnadňujeme a výrazně zvyšujeme náklady na event. pozdější doplnění přepěťových ochran. Zatímco při připojení jen z jedné strany postačí jedna přepěťová ochrana, při průchozí montáži je pro zabezpečení dostatečné ochrany nutno použít přepěťové ochrany na obou stranách. Nikdy totiž není zřejmé, ze které strany vedení přijde event. přepěťový impulz.

Zásuvky, spínače a další domovní přístroje se do elektroinstalačních krabic mechanicky upevňují šrouby nebo lze využít upevňovací prostředky (tzv. drápky), pro rozepření o vnitřní stěny krabice.

Více informací z oblasti naleznete zde ...