Silové zásuvky

Zde je nutno znovu zdůraznit, že jediný přípustný typ domovních zásuvek v pevných elektrických instalacích v České republice je u nás normalizovaný systém pro střídavé napětí 250V a proud 16A, s ochranným obvodem, na zásuvce vyvedeným na ochranný kolík. Jakékoli jiné typy nejsou schválené pro domovní a bytové pevné instalace. Použije-li někdo i přesto jiný, pro použití u nás neschválený typ (jako např. zásuvku s postranními ochrannými kontakty, používanou v SRN a v řadě dalších zemí) může to být (a také musí) důvodem k nevyplacení pojistné částky, např. v případě požáru, způsobeného jakoukoli závadou na elektrické instalaci. A bude tomu tak zcela oprávněně, protože elektrická instalace neodpovídá platným elektrotechnickým normám a předpisům. Při důkladném uplatnění všech zákonů by tato skutečnost mohla být navíc označena i jako trestný čin. Podle §415 Občanského zákoníku totiž každý občan musí kdykoli učinit všechno potřebné pro odvrácení nebezpečí ohrožení zdraví, majetku a životního prostředí. Nedodržíme-li normy, neučinili jsme tedy vše potřebné pro odvrácení potenciálního nebezpečí.

Protože nelze předem stanovit, který konkrétní spotřebič bude do které zásuvky připojován, musí každá silová zásuvka v pevné elektrické instalaci umožnit připojení kteréhokoliv spotřebiče. Proto jsou zásuvkové systémy normalizovány. V České republice, na Slovensku, v Polsku, stejně jako ve Francii a Belgii (a jejich bývalých koloniích, například i ve Vietnamu), je zavedena varianta evropského systému domovních chráněných jednorázových zásuvek 16A, 250V, vybavených dvěma pracovními kontakty ve tvaru dutinek a ochranným kolíkem.

V evropských zemích jsou sice rozšířenější zásuvky s postranními ochrannými kontakty, ale v jiných světadílech jsou více rozšířeny zásuvky s ochrannými kolíky. Oba tyto typy zásuvek tvoří dvě varianty společného evropského systému domovních vidlic a zásuvek. Kromě nich jsou ve světě značně rozšířeny ještě dva další hlavní systémy:

• britský 13A, 250V a
• americký 15A, 127V.

Poněkud menší rozšíření zaznamenal systém australský 16A, 250V. Mimo tyto konstrukčně vzájemně odlišné světové systémy existují i mnohé národní systémy, jako italský, švýcarský nebo argentinský, které jsou jen částečně slučitelné se systémem evropským.

V pohyblivých rozvodech, tedy v zásuvkových částech pohyblivých přívodů a v rozbočovacích adaptérech (rozbočovacích zásuvkách) lze použít i dvoupólové nechráněné zásuvky 2,5A, 250V, do nichž je možné zasunout jen ploché dvoukolíkové vidlice.

Již v průběhu výstavby nebo rekonstrukce objektu je třeba zvážit vhodné počty zásuvek v pevném rozvodu. Pokud známe hned od počátku výstavby budoucí rozmístění nábytku, je snadné rozhodnout o vhodném rozmístění elektroinstalačních krabic pro zásuvky tak, aby byly volně přístupné pro připojení veškerých spotřebičů. Častěji však při zpracování návrhu neznáme dokonale pozdější uspořádání interiéru. Je proto velmi pravděpodobné, že mnohé potřebné zásuvky se ocitnou ve skrytu za nábytkem, čímž bude znemožněno jejich využití. Tento častý nedostatek bývá obvykle řešen technicky zcela nesprávným způsobem - využitím prodlužovacích přívodů s vícenásobnými pohyblivými zásuvkami, popř. zasunutím rozbočovacích zásuvek do nejbližších zásuvek pevných. Tyto typy přístrojů nejsou určeny pro dlouhodobé, nebo dokonce trvalé vytvoření potřebného počtu zásuvek, ale především pro provizorní, tedy obvykle krátkodobé připojení elektrických spotřebičů. V pevných elektrických instalacích je nutno umístit takový počet zásuvkových vývodů, aby v žádném případě nebylo třeba dlouhodobě připojovat jiné součásti pohyblivého rozvodu, než vidlice připojené k přívodním šňůrám jednotlivých spotřebičů. Obzvláště nebezpečné jsou rozbočovací zásuvky, trvale vytvářející na pevných zásuvkách hrozny vidlic přívodních šňůr, protože pří dlouhodobém působení nadměrně mechanicky namáhají pracovní kontakty. Důsledkem je postupné zvyšování přechodových odporů v kontaktním systému, což má za následek růst oteplení a někdy i pozdější tepelnou destrukci zásuvky. Dlouhodobě může být v každé zásuvce v pevné elektrické instalaci zasunuta vždy jen jediná vidlice 16A, 250V, opatřená ochrannou dutinkou, nebo event. jiná, v České republice normalizovaná vidlice. Mezi nimi jsou i vidlice univerzální, vybavené nejen ochrannými dutinkami, ale navíc i postranními ochrannými kontakty. Tak je umožněno zapnout chráněné elektrické předměty (žehličky a další drobné spotřebiče) ve většině evropských zemí, bez ohledu na systém zásuvek, který je v příslušném státě normalizován.

Ze zmíněných důvodů je vhodné nainstalovat v každé místnosti tak velký počet zásuvkových vývodů, aby i při částečném překrytí nábytkem postačovaly pro připojení všech předpokládaných spotřebičů. Na postačující počty těchto vývodů se velmi výrazně liší názory u nás a v západoevropských zemích, jak je vidět z tabulky.

Pouze u vývodů samostatně jištěných pro zátěže nad 2kW panuje shoda.

Výhodné je přitom umístění několika zásuvek do společných vícenásobných rámečků. Především z estetického hlediska je rozhodně lepší mít čtyři zásuvky ve společném rámečku, než např. dvě dvojité zásuvky vedle sebe. Tato kombinace má navíc i praktický význam. Řada elektrických spotřebičů bývá vybavena přívodními šňůrami s vidlicemi s bočními vývody. Je problematické zasunout dvě takovéto vidlice do obou dílčích zásuvek dvojnásobného přístroje, avšak zasunout je do zásuvek namontovaných vedle sebe nečiní žádné potíže.

Druhý důvod vychází z možného počtu zásuvkových vývodů, společně jištěných jedním jističem. Předpisové normy dovolují v jednom okruhu společně jistit nejvýše deset zásuvkových vývodů, ovšem co je zásuvkový vývod, to je předmětem definice v příslušné normě. Protože evropské normy ještě tento pojem nedefinovaly, bylo nutné upřesnit naši starou definici, původně vycházející z německých předpisů. Tam je pojem zásuvkový vývod definován jako jedna samostatně namontovaná zásuvka nebo jedna dvojitá zásuvka. Dokud jsme nepoužívali zásuvky ve společných rámečcích, nepociťovali jsme ani potřebu dalšího upřesnění, ovšem po rozšíření těchto vysoce estetických, vícenásobných (vodorovných, svislých, nejnověji í do rastrů uspořádaných) kombinací zásuvek a třeba i dalších domovních přístrojů, bylo nutné upřesnit i definici zásuvkového vývodu. Přiklonili jsme se k nizozemské definici, která za zásuvkový vývod považuje nejen samostatně namontovanou jednoduchou nebo dvojnásobnou zásuvku, ale i několik dílčích zásuvek ve společném rámečku. Potom ale dvě těsně vedle sebe namontované dvojnásobné zásuvky jsou hodnoceny jako dva zásuvkové vývody, zatímco pět dílčích zásuvek v jednom společném rámečku bude hodnoceno jako jeden zásuvkový vývod. Nejen estetické, ale i praktické důvody tedy vedou k používání stavebnicových koncepcí vícenásobných sestav domovních přístrojů.

Více informací z oblasti naleznete zde ...